Livigno je co by kamenem dohodil, vracíte se pro své věci, abyste mohli tenhle kout světa opustit – místo, které vypadá jako hvězdokupa bílého studeného prachu, která sem přilétla z dalekého severu. Vracíte se od mistra světa ke svým denním povinnostem a výuce lyžování a opouštíte stroj, který vám umožnil zažít rovnovážný stav mezi divokostí a krásou. Necháváte zde i báseň napsanou na svahu pokrytém hlubokým sněhem. 

Někde poblíž zaslechnete hudbu, možná diskotéku, která transformuje do melodie zvuky, které jste zaslechli mezi sněhem a nebem a mezi člověkem a strojem.

A je tu ještě něco, co byste měli vidět: všechny další živly, které člověku a jeho stroji dovolují společně tančit a psát básně. Ale času je dost. Cesta nikdy nekončí.