Severní část ostrova se až vzdorovitě zvedá z rovin posázených olivovníky a zeleninovými políčky. Metr za metrem se choulí do sebe jako cyklista stoupající do kopce. Eleganci červené prsti zakrývají nejdříve lípy, potom duby a modříny a na konci cesty vše střídají okrově zbarvené skály ošlehané větrem. 
Hora najednou končí, zdvihá se vítr a dorazíte na vrchol: útes je vskutku majestátní. Tento ostrov je vzpomínkou na vlnu zdviženou samotnou Zemí.
Pobřeží je členité a srázy nad mořem téměř kolmé. Cesta se tu zastaví, ale pokračuje dále na jih, stále někde mezi zemí a mořem. Budete zde svědky neustálých změn stavu: mezi zemí a mořem, mezi uvolněnou energií a potenciálem, mezi výškou a horizontem.