Řidiči a lyžaři mluví stejným jazykem. Významově ani fyzicky není žádný rozdíl v tom, jakým způsobem se vydávají na svah. Usmívají se, sledují křivku pohybu: konec konců, lyže i motor jsou jen různé způsoby, jak dosáhnout vysoké rychlosti a zvýšit vzrušení z pocitu, že žijeme.
Řidič a lyžař přestávají mluvit a krajinu plní jen zvuk způsobený pohybem vzduchu. Jako ticho před bitvou nebo při námluvách. Duel pod poledním sluncem.
Giorgio Rocca si zapíná lyžařské boty a řidič si zapíná bezpečnostní pás. Hned vedle čeká rolba: budete svědky tance, který vychází ze samotného srdce pohybu.
Motor hřmí, Rocca zavírá helmu: pevně se držte a přestaňte vnímat můj hlas.
Lyžař se rozjede díky gravitaci, zatímco Levante pohání osmiválcový motor V8 s 580 koňskými silami. Nicméně způsob, jakým energie využívají a vytvářejí půvab pohybu, je svou podstatou stejný: správně zvolená dráha, dokonalost sil, které krotí setrvačnost a změny směru. Za startovní čarou se zdá, že se dno údolí přibližuje stále rostoucí rychlostí, ale zatímco Rocca zrychluje a Levante zvyšuje otáčky motoru, vy cítíte, že lehký vánek ve vlasech se stává větrem a ten se mění v blizard. Krajina je tak bílá a nebe tak jasné, že vidíte svět v jeho plné intenzitě.
Člověk a vůz sestupují dolů po svahu vedle sebe, jako kdyby do sněhu psali báseň; báseň o napjatých šlachách jezdce a řídícím mechanismu auta, o lidských svalech a ventilech v motoru, o živé bytosti a technologii, které spolu komunikují, vzájemně se napodobují a svádějí. Jste tady, uprostřed této básně, zkoumavý pozorovatel, který vejde do dějin jako svědek jedinečného představení: člověk na sněhu a vůz hravý jako člověk spolu vedou dialog jako potomci bohů stvoření z krve a benzínu, železa a masa, průduchů a dechu. Rolba se žene za ohňostrojem krystalů vystřelujících k obloze při každé zatáčce a vyrovnanost, kterou cítíte pochází z dokonale synchronizovaného pohybu.
Celé to trvá méně než minutu - měl totiž pravdu ten, kdo řekl, že dokonalost je své podstaty krátká: je tak intenzivní, že člověk její sílu nevydrží dlouho. Ani světový šampion, ani vy s očima oslněnýma krásou. Auto by vydržet mohlo, ale bez člověka je jako srdce bez tepu.
Vystoupíte z rolby, otočíte se a podíváte se zpět nahoru tam, kde vaše cesta začala. Znovu si přečtete báseň, kterou jste právě napsali, a cítíte, že teď už je celá.
