Giovanni Soldini se hlasitě rozesměje z plných plic, ale vzápětí rychle zvážní. Krátké nehty a ošlehané ruce člověka, který se spoléhá na jejich sílu, cigareta v puse a duch rebela vyjádřený kroužkem v levém uchu. Když ho sledujete, vybaví se vám okamžitě všichni ti piráti, které znáte z dětství, uvědomíte si nadsázku dobrodružných příběhů, které jste četli, a oceníte posvátnost a hloubku jeho role, vypracované tělo i odpovědnost: být kapitánem, být mořským vlkem. To vám dojde hned, jak Námořník začne vydávat rozkazy.
Jedna cesta. Cesta do říše rychlosti a technologie, do energie, která vyvěrá a padá z přírody, jako prochází jehla plátnem nebo delfín proplouvá vodami Středomoří. Lidské bytosti jsou starší než pozemní a vodní stroje, které lidé staví: člověk je úchvatnou technologií starou 300000 let, která pomocí představivosti dokáže měnit prostor a čas. Která pouze úsilím spojeným s dosahováním poznání dokáže vnímat intimní vztahy mezi věcmi. Co však musíte před odjezdem udělat, je představit si sebe sama mimo sebe: jako hybrid, jako čáru pobřeží, jako místo setkání živlů, které se neustále pohybuje a přibližuje se střídavě k moři a zase k zemi. A stát se tím vším současně.
Dobře, teď si představte, že si Námořník zvolí být současně zemí i mořem a potom se vydá na cestu. Představte si, že plujete s ním.
