Tyto internetové stránky používají cizí soubory cookie profilování, aby poskytovaly služby v souladu s předvolbami, které odhalíte při procházení těchto internetových stránek. Pokračováním návštěvy mezinárodních internetových stránek vyjadřujete souhlas s používáním těchto souborů cookie. Pokud s takovým zpracováním nesouhlasíte, přečtěte si pokyny v našich zásadách použití souborů cookie
Povolit všechny cookies

Maserati oslavuje 60. výročí typu Eldorado

Přesně 29. června 1958 se na závodní trať v Monze vydal první evropský monopost v barvách sponzora, s věhlasným Stirlingem Mossem za volantem
 
 
Některé automobily se zapsaly do historie díky svým slavným vítězstvím, překvapivým inovacím, jimiž ohromily svět, nebo zásluhou pilotů, kteří se spolu s nimi stali legendami. Jiné modely naopak můžeme považovat za ikony toho, co ztělesňovaly: ať už to byl ojedinělý příběh, historický zvrat, svědectví své doby – zkrátka událost, která ovlivnila danou epochu automobilismu.
 
Jedním z takových vozidel bylo Maserati Eldorado, které se proslavilo v roce 1958 jako první monopost v Evropě, jehož sponzor nebyl spojen se světem automobilových závodů. Jednalo se o firmu Eldorado, známého výrobce zmrzliny.
 
Šlo o vůbec první příklad moderního sponzorství, kdy vůz dostal nátěr v barvách partnerské společnosti, místo aby nesl zbarvení přidělené podle tehdejších pravidel Mezinárodní automobilovou federací podle země původu. Ve své době šlo o historický moment, který potvrdil, že motorsport má velkou budoucnost. Od té chvíle se závody otevřely finančně silným společnostem.
 
Gino Zanetti, majitel zmrzlinářské společnosti Eldorado, uzavřel s automobilkou Maserati kontrakt o přípravě monopostu, který bude propagovat jeho značku na mezinárodní scéně. Slavná automobilka s trojzubcem ve znaku připravila vůz pro soutěž Trofeo dei due Mondi (Závod obou světů), který se jel v Monze. Italský automobilový klub zde zorganizoval závod na 500 mil po vzoru amerických 500 mil Indianapolis a na start pozval přední jezdce jak z Ameriky, tak z Evropy.
 
Automobil vybraný pro závod bylo Maserati 420/M/58 s číslem podvozku 4203, které místo tradiční červené barvy italských závodních vozů dostalo krémově světlý lak. Po stranách vozů byly umístěny nápadné nápisy Eldorado a nechyběla ani dvě malá loga na přídi a pod malým spoilerem před řidičem, který sloužil k snížení náporu vzduchu místo čelního skla. Uprostřed přední části se objevilo nápadné logo s rozesmátou tváří kovboje, další bylo na zadní stabilizační ploše.
 
Kromě toho na voze nechyběl nápis Italia, tentokrát v jasně červené barvě, který hrdě hlásal zemi původu, a to jak sponzora, tak výrobce automobilu. Protáhlá silueta vozu Eldorado nesla ještě jméno řidiče, který startoval v závodě v „Monzanapolis“: nebyl jím nikdo jiný než Stirling Moss, jeden z nejslavnějších závodníků v dějinách motorsportu a bývalý jezdec Maserati.
 
Stáj Maserati a její tehdejší pilot Juan Manuel Fangio prožívali slavné období, o rok dříve vyhráli Mistrovství světa formule 1 a završili tak úspěšné působení v královně motorsportu. Od sezony 1958 se automobilka z Modeny rozhodla stáhnout ze závodů, ale nadále stavěla okruhové vozy pro soukromé týmy a nabízela jim zázemí. A právě to hledal Zanetti, a i z toho důvodu se známý italský podnikatel obrátil na Maserati.
 
Na základě objednávky vytvořil konstruktér Giulio Alfieri během několika málo měsíců vůz Eldorado. Osmiválcový motor s dvojitými vačkami, pocházející z modelů 450S, měl zdvihový objem snížený na 4190 cm3 a vyvinul výkon 410 k při 8000/min. Zajímavostí na konstrukci vozu bylo vyosení motoru a převodovky o devět centimetrů doleva. Důvodem bylo zajištění lepší stability na původním okruhu v Monze, který se vyznačoval strmými zatáčkami a projížděl se proti směru hodinových ručiček.
 
Dalším neobvyklým prvkem byla jen dvoustupňová převodovka a zadní náprava typu De Dion bez diferenciálu. Trubkový rám vycházel z konstrukce úspěšného závodního vozu 250F, ale proti němu byl větší a tužší, aby zajistil vozu během dlouhého závodu na betonové trati v Monze nezbytnou robustnost.
 
Ke snížení hmotnosti přispělo použití hořčíkových kol Halibrand, obutých do 18“ pneumatik plněných heliem. I díky těmto opatřením činila hmotnost vozu 758 kg. Ručně zhotovená hliníková karoserie z karosárny Fantuzzi se vyznačovala originální svislou aerodynamickou plochou za kokpitem a nápadným vstupem vzduchu pro účinné plnění karburátorů.
 
Závod v Monze se dne 29. června 1958 jel na tři rozjížďky, v nichž se rozhodovalo o konečném pořadí. Tento způsob členění dlouhého závodu měl přilákat evropské výrobce, aby se zúčastnili závodu se svými vozy, které nebyly původně navrženy na tak těžké klání s velkými nároky na mechanickou odolnost. V první rozjížďce skončil Moss na čtvrté příčce, ve druhé dojel pátý. V poslední části však selhalo jeho vozu řízení, narazil do svodidel a naděje na celkové třetí místo se rázem rozplynuly.
 
S ohledem na úspěchy v prvních etapách závodu a počet odjetých kol byl Moss nakonec klasifikován na sedmém místě. Z nehody vyvázl bez zranění a také jeho vůz Eldorado si podle dobových svědectví odnesl jen malé poškození, což potvrdilo jeho robustní konstrukci.
 
Navzdory úspěchu celého závodu z hlediska počtu diváků a napínavé podívané se nakonec 500 mil Monzy do závodního kalendáře neprosadilo. Vůz Eldorado však pokračoval ve své kariéře: na základě zkušeností z Monzy odstranila karosárna Gentilini zadní stabilizační plochu, snížila kapotu a s těmito úpravami se automobil v roce 1959 postavil na start slavného závodu 500 mil Indianapolis.
 
Tentokrát už vyrazil do závodu v červeném provedení, jak se slušelo na automobil z Itálie, ale stále s výzdobou od sponzora a nápadnými bílými nápisy Eldorado na bocích. Logo s kovbojem zářilo v bílém kruhu na přídi i na zádi.
 
Nezkušený jezdec Ralph Liguori se však nedostal pod kvalifikační limit a s 36. nejrychlejším časem nestačil na 33. nejlepších, kterým bylo dovoleno závodit. S profesionálním jezdcem za volantem by výsledky vozu byly nejspíš zcela jiné. Ale to už je jiná historie.
 
Závod Indy 500 byl přitom značce Maserati zaslíbený, v letech 1939 a 1940 zde italská stáj zvítězila s jezdcem Wilburem Shawem za volantem modelu 8CTF. Shaw v roce 1941 sahal po hattricku, ale v  samém závěru dlouhého závodu, v předposledním kole, byl nucen odstoupit kvůli defektu pneumatiky. Maserati je dodnes jedinou italskou automobilkou, která vyhrála na okruhu v Indianapolis, a jedinou značkou z Evropy, která zde zvítězila dvakrát za sebou.
 
Slavný model Maserati Eldorado, který byl dokonale restaurován do původní podoby s krémovým lakem, je součástí unikátní sbírky v muzeu Panini, které se nachází na okraji Modeny.
 
 
 
Základní technické údaje: 
Jednomístný závodní vůz ve specifikaci pro Indy
Motor:                        V8 s úhlem válců 90°
Zdvihový objem:       4190 cm3
Výkon:                       410 k při 8000/min
Převodovka:             2stupňová přímo řazená
Podvozek:                 trubková konstrukce, hliníkové panely karoserie
Hmotnost:                 758 kg
Nejvyšší rychlost:     přes 350 km/h

Zůstaňte v kontaktu
Přihlašte se k odběru novinek z Maserati
Prosím ujistěte se, zda jsou všechna pole správně vyplněna.
Osobní údaje
*
*
*
*
Please enter a valid email address
* Povinná pole