Při nepřítomném pohledu se může zdát, že poušť je koncem tisíciletého procesu. Zbytky vesmírných hornin, rozčtvrcené časem a erozí nekonečného řetězce okamžiků, které se stále zmenšují a jsou vydány na milost a nemilost větru, který zvedá zrnka k nebi. Orogeneze dospívající k zastavení, elegantní a nebezpečná krása toho, co končí.
Dnes ráno však poušť vypadá jinak. Musí to tak být. Je to říše možností, potenciálu: budoucnost, ne minulost, kterou tvoří tisíce a tisíce možných kombinací zrn - pohnutých větrem nebo rukou člověka - v něco nového. Moře entropického písku, které čeká na gesto, vstup, popostrčení, aby se přeskupilo do designu, který má smysl, geometrii a krásu.
Levante Hybrid se nebojí ani deseti či patnáctimetrových výškových rozdílů, které duny tu a tam nepředvídatelně nabízejí. V tónech modré na okrové barvě působí motor živě, vrčí jako sportovec při maximálním úsilí, jako zvíře, které bojuje s obtížemi přírody a pak je překonává. Zevnitř však působí dojmem zaoceánského parníku. Valí se a plave na měkkých, nekonečných gausech a teprve na vrcholu duny mám chuť se ohlédnout.
Právě se rozednívá a vodorovné světlo slunce protíná písek stoupající od zadních pneumatik. Tady je vzor, zlatá spirála, která se zvedá z písku a prochází kruhy, a já vidím tvary, které jsou čistou krásou, kaligrafickým mistrovstvím jako země, která nás hostí. V tuto chvíli se zdá, že tisíce nehybných částeček našly své přesné místo: nová harmonie. Mandala krásy a síly.
Uchopím tento obraz, než se po chvíli rozplyne. Zrodí se z něj smysl. Znovu se podívám před sebe a na linii obzoru vidím vynořující se tmavou zaoblenou kopuli. Pomalu se zvedá a nebýt toho, že slunce je teď kulaté, pomyslel bych si, že svět vítá další hvězda.
Dál na východě se vynoří další kopule a společně pomalu stoupají vzhůru, dosáhnou Slunce a zakryjí ho jako při zatmění slunce. Dva horkovzdušné balony si pohrávají se silou vesmíru a našeho Levante. Všechno jako by se otáčelo, směřovalo k nějakému směru, opisovalo dokonalé orbity.
Tady, na světě, je dnes ráno jen plná síla přírody a dvě cesty, jak překonat prostor. Tanec technologií nad zakřivenou linií Země, která se zase probouzí a vypadá mladě, krásně, neposkvrněně.
